Články

Dukla C - Smíchov A 2%-5%

Do utkání se Smíchovem, kterému docela dost teklo do bot, jsme nastoupili díky několika neschopenkám a superkolizi v kombinované sestavě, a dopadlo to tak, že nyní teče do bot nám. Pokud v dalším zápase neporazíme Vyšehrad, tak nám poteče už nejen do bot, ale i do rukávů.

Na zápas bude celkem radostně vzpomínat jen jeden DuklaNěkdo, a to já, Petr Sýkora (8.). Celý týden jsem strávil v mírně nepohodlné poloze devátého hráče, tj. náhradníka, kdyby něco, abych byl této nevděčné funkce zbaven 70 minut před výkopem, a jsa kapitánovým rozkazem přesunut z deváté na osmou šachovnici jsem se vydal po opravdu úmorném dni do HrMDukla. Proč úmorný den? Rád vysvětlím. Po 25 letech sezení v jedné kanceláři právě vrcholilo stěhování firmy, ve které pracuji, a to tak, že ve čtvrtek večer měl být původní objekt připraven na páteční dopolední převoz úplně celé firmy do jiné destinace, sice jen z jednoho konce Hanspaulky, na konec druhý, a to jižním směrem, nicméně i malý přesun vyšťavil fyzicky, psychicky i emociálně všechny zaměstnance až na dno. Poslední moje stěhovací akce při posledním odchodu z kanceláře probíhala tak, že jsem se slzami na krajíčku (25 let!) v jedné ruce nesl krabici s papírovým odpadem, v druhé ruce jsem nesl tašku s papírovým odpadem a před sebou jsem kopal krabici s plastovým odpadem. K zápasu jsem došel sice bez této zátěže (kontejnery byly tam, co obvykle), ale ve stavu, kdy mi bylo úplně všechno jedno. Snad právě proto mi šla partie celkem od ruky, soupeř se domníval – při pohledu na zpocenou, zašpiněnou, schvácenou a lítost vzbuzující trosku – že mu projde všechno, a tak si dovolil v zahájení po mém tahu e5-e4 ustoupit Jf3-zpátky-g1, protože si myslel, že pozice je dost zavřená a nějaké tempo namíň vadit nebude. Vadilo, rychle jsem sebral pěšce a jako „kompenzaci“ k tomu ještě získal silnou aktivitu na bílého, nezarošovatelného krále. A protože jsem nezahrál elegantní a překvapivou oběť věže (esteticky mimořádně výživnou), po které "der Freund Fryc" klesnul ze 1,95 na 0,42, a dal šach prostý (nudný a okatý), tak jsem rychle vyhrál. Kdosi kdysi říkal (Karpov? Reshewski? Capablanca?): „Když celý den štípám dříví a kácím lesy, pak večer hraji šachy mnohem lépe.“ Asi na tom něco bude.

Moje výhra uzavřela první polovinu zápasu, a protože se těsně před ní a těsně po ní zakončily tři partie remízou, tak vedeme 2%-1%. Všechny remízy (Tomáš Sedláček – 3., Honza Framberk – 6. a Miloš Sakař – 7. ) byly (asi) nutné a zákonité. V rovných zavřených pozicích na nějaký dynamický boj nešlo ani pomyslet. Bohužel jsme těmito remízkami ztratily dvě bílé výhody a především možnost rozhodnout zápas na spodních deskách. Protože zbývající partie vypadali od půl deváté dost blbě a postupem času se to všude zhoršovalo, a to buď lineárně, nebo – v horším případě – exponenciálně.

Petr Šiktanc – 1. neměl v partii s nečekaně přišedším velmistrem moc šancí, je ho však třeba pochválit za otevřený a napínavý boj, který však nevydržel první časovku. Radim Pospěch – 2. sehrál velmi bojovnou a napínavou Králindickou s typickým schématem, kdy na sebe narazí skoro až 16 pěšců, občas se prolnou, trocha se pomění, a pak je jen otázkou, zda se černý (Radim) prorve na černého krále, nebo zda bílý (soupeř) pozvolným obchvatem přes dámské křídlo černou pozici roztrhne odspodu. Bohužel bé byla pravda, bílý po hezké oběti věže (Va6xd6) získal veškerou iniciativu, protože ihned padl černý Pe5 a na vyklizeném centru se usídlila bílá smrt, která si už snadno vybrala, kam sekne kosou.

Ivan Krutina – 4. trpěl celou partii, k pozičním nedostatkům typu: slabá pole, špatný střelec, mírné odkrytý král a žádná viditelná protihra se kolem 30. tahu přidaly i taktické motivy. Naší šancí byla soupeřova časová tíseň (cca 10 minut na 12 tahů), ale mladý SmíchoBorec dokázal vše dobře spočítat, v dlouhé variantě dal kvalitu, a zatímco Ivanova věž a dáma bílému králi dala jen několik šachů (přesněji dva), tak černý král byl bílou dámou a černopolným střelcem rychle ubit.

Nejsmutnější pohled byl však na Jirku Matysku – 5. a jeho pozici, která cca od 12 tahu neměla se šachy příliš společného, hrálo se nějaké zahájení, o jehož existenci jsem dosud neměl tušení – Jirka mu nějak říká (Tortelliniho útok? Dostojevského útok? Nebo tak nějak podobně.). V celé partii zahrál Jiřík jediný aktivní tah (d4xc5) a pak už nepřelez čtvrtou řadu a mám obavu, že ani třetí. Při opačných rošádách – Jirka dlouhá, soupeř krátká – soupeř překvapivě, možná si nevšiml, kde je bílý král…,  nastoupil s pěšci na KrálKřídle, a pak ovládl centrum a nakonec i dámské křídlo. Jiřík bojoval do poslední chvíle, ale když mu na deset tahů zbyly 3 sekundy, bylo úplně jedno, jak pozice vypadá.

Shrnuto: čtyři poslední partie jsme prohráli, trvalo to 90 minut a diváci, včetně mne si to patřičně užili. Snad za týden bude lépe. Musí, jinak je zle!      

Autor: PeS

Diskuze k článku

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky