Články

Dukla B – Dukla C 3%-4%

V　urputném zápase dominovaly bílé figury (5 výher). O těsné, avšak zasloužené výhře Céčka, rozhodla právě důraznost DuklaCéBorců za bílými kameny. Za Béčko nemohl nastoupit Standa Pecháček, zaskočil Luboš Přívozník. Tento, pro Céčko nečekaný Béčko-posun, způsobil, že některá dvojičky bažící po rychlé remíze byly roztrženy, marně se Ivan Krutina a Jirka Matyska dožadovali smíru. Hrálo se všude a hrálo se nekompromisně. Ze zápasu mohu zprostředkovat jen útržky, protože jsem skoro furt zodpovědně seděl u partie až do půl jedenácté, avšak moje výhra už jen uzavřela porážkový účet.

Pokud jste zápas zažili – hráčsky i divácky – nebojte se podělit v　diskusi o své postřehy, dojmy, úvahy, rozbory a glosy. Stačí se zaregistrovat, což vás bude stát 0,- kč a 47 sekund času. Ti šikovnější to zvládnou za 54 sekund.

Na lichých má Béčko bílé, na sudých má Céčko bílé

Céčko, od Rudy Soukala níže, sice chvíli koukalo, že hraje s　někým jiným, ale nedalo znát ani nejistotu, ani překvapení. Po hodině přešlo 7 partií do vesměs napínavých středních her, pouze partie Miloš Sakař – Jirka Matyska (5) už delší dobu sedí ve 4V koncovce. Miloš se remíze brání, avšak při výměně jednoho páru věží asi chybuje, protože černý Matyskův král, je náhle aktivní, naštěstí Miloš rozehraje věž, a v　omezeném materiálu (3 P na každé straně) je jasné, že poučka o remízové jakékoliv věžovce platí. (%-%)

O chvíli déle se hraje na 2. desce (Jirka Bauma – Martin Nečada). V　atypické pircce se Martinovi podařilo zablokovat králkřídlo, ale Jirka má prostorovou převahu, ale Martinova pozice je docela pevná, ale Jirkův kůň se prosmýkne na d6, ale Martin je bez slabin. Jirka asi dobře zvážil rizika riskantních postupů, a sám nabídl remis, která byla rázně přijata. Martin měl před partií velké obavy, především ze své nerozehranosti, naštěstí se rozehrál v　pravý čas a odeliminoval jednu z　hlavních nadějí Céčka na celý bod. (1-1)

Tím ale drobné radosti Béčka skončily, protože do časové tísně se šlo za stavu (1-4). Velké rošáda Béčka byla způsobena těmito DuklaBéBorci a DuklaCéBorci:

Ivan Krutina rozehrál španělku s　Rudou Soukalem (Ruda Soukal – Ivan Krutina (4)) od pohledu (na víc jsem neměl čas) nezdravě, nechal mu skoro ideální pěšcové centrum a sám zůstal figurkami vzadu. Pak se bílý pěšec prodral na e6, a když ho Ruda dostatečně pokryl, bylo jasné, že Iva má problém, jeho pozice vypadala jako mramorovaná bábovka (to ten bílý pěch na e6, protože ho sice černé kameny obkroužily, ale na likvidaci se nezmohly). Ivan sice má pěšce více, ale bílé figurky a Ruda s　nimi překypují energií a náhle je konec. Ani jsem se moc nedivil… (1-2)

Ještě nepříjemnější zážitek jsem nahlížel na vedlejším stolu: Igor Němec – Petr Kasalický (6) – Petr se ve skotské dosti napínavě zatoulal dámou na králkřídle mezi hejno bílých lehkých figur. Měl jsem – nahlíženo z　boku – o její osud velké obavy, ale pak se něco vyměnilo a pozice se uklidnila do “koncovky” 6 těžkých figur. Igor asi i nyní drží “výhodu prvního tahu”, protože černí pěšci na dámském křídle jsou v “želvě” b6,c6,c7,d6 a tak má Igor na KrálKřídle 3 na 2 majoritu. Jenže jakákoliv figurová koncovka je za černého pohodlná. Jenže když jsem partii uviděl po krátké chvíli, zděsil jsem se, protože Petr právě měnil dámy a přecházel do pěšcovky, která by měla být podle všech startegických, taktických, dynamických i statických pravidel a pouček prohraná. A taky byla. Igor postupoval správně, nejprve si udělal vzdáleného volného na a-sloupci, pak pohrozil průlomem na králkřídle, a Petrův pěšcochuchvalec v　centru Igor zastavil snadno tělem svého krále. (1-3)

Půlhodinu hrůzy a zmaru zakončil Luboš Přívozník, který (Vladimír Dolínek – Luboš Přívozník (8)) rozehrál KrálIndickou dobře, Vladimír vyměnil svého černopoláka za jezdce, a zdálo se mi, že černý bude určovat, kudy se partie potáhne. Ale pak do Béčkových snů a plánů promluvila Lubošova tíseň. Náhle je jeho král obklíčen. Závěr jsem nestihl, příčinu smrti nevím. (1-4).

První časovou tíseň si “užil” především Petr Šiktanc (3 a půl minuty na 16 tahů! – ještě, že jsem to neviděl!) V　partii Petr Šiktanc – Jarda Novotný 3. se prý děly neuvěřitelné věci. V　koncovce V+S musel Petr dát věž za postouplého pěšce, a když odblical 40. tah, tak se chtěl – stále bez věže – vzdát, ale když se zamyslel, tak zjistil, že je – stále bez věže – vyhraný. Jestli se vám zdá, že plácám kraviny, tak pouze věrně reprodukuji, co mi Petr Šiktanc řekl cca 15 hodin po partii… Takže se hrála koncovka, S　proti V+S. Pravdou je, že, jda kolem, jsem si všiml, že Petr má nějak hodně postouplé pěšce a+c, ale věž mu stále chybí. Pak jde předsálím hlas, že Petr mohl Jardovi věž jednotahově sebrat (už se hraje po časové kontrole), ale že to neudělal, protože asi vyhraje jinak. Petr skutečně vyhrál střelcovku, kam se Jardova věž poděla, nevím, možná se samovolně propadla do Pekla – vůbec bych se této pointě nedivil! (2-4).

Stále doutná naděje, že Béčko náskok dotáhne. Ze zbývajících partií přímo tryská bojovnost! Na 1. desce (Pavel Pták – Mirek Muroň) se od zahájení řeší složitý králindický problém: Je bílá aktivní pozice s　natahanými pěšci aktivní, nebo je oslabená? Je černá pasivní pozice pasivní, nebo je dynamická? Z　obou hráčů se kouřilo, jak vehementně tuto záhadu řešili. Jejich figurky se převalují zprava doleva, shora dolů, občas i zvenku dovnitř, je jistě požitkem sledovat tento latentní boj, jenže já na to nemám čas, a tak vždy jen juknu, abych se ujistil, že se tam ještě nic neděje. Tak projde časové kontrola a na šachovnici je snad ještě více kamenů, než na začátku partie, tak je ta pozice zahuštěna! Bohužel Pavel přemýšlí déle než Mirek a náhle má jen 11 minut proti 23 minutám. Zanedlouho je zaknihovaná (bezesporu zasloužená a objektivně správná) remis, ale je to remis, která zápas (výsledkově) uzavírá. (2%-4%).

Poslední partie (Petr Sýkora – Radim Pospěch 7.) už jen koriguje prohru. V　zásadní anglické struktuře jsme oba, já i Radim, udělali všechno, co radí Nimcovič, teorie zahájení, základní poučky střední hry atp. V　okamžiku, kdy se DuklaBéPartie kolem mne hroutily, jsem (asi správně) změnil dekorace a obětoval figuru za dva – důležité - černé pěšce c+d. Kompenzací byl bílý pěšcový řetěz bez slabin a především černí pěšci, buď slabí, nebo překážející, nebo obojí. Radim asi správně vyměnil dámy, ale asi neměl měnit jezdce, protože vzápětí přišel o třetího pěšce. Kompenzaci už bílý skoro nepotřebuje, protože materiál je vlastně rovný, navíc se ukázalo, že v　koncovce 2V+S+7P proti 2V+2S+4P je samojediný bílý střelec mnohem užitečnější, než oba černí střelci dohromady. Po časové kontrole jsou 4 černé figury takřka bez pohybu a Radimovi hrozí strašlivý cukcvank (nebo jak se to píše…) Radim raději “aktivně” vrací figuru a mění všechny věže, ale koncovka nestejných střelců je za mne pohodlná, a i když to hraji nepřesně a zdlouhavě, podaří se mi rozejít trojici volných pěšců d+e+f, které zastavit nejde. Radim se vzdává, a já končím zápas s　typickými smíšenými pocity. Co znamená hezký, avšak individuální úspěch, proti kolektivnímu nezdaru? (3%-4%)

Zápas pozorně a s　velkým blokem sledoval zahraniční korespondent Roman Pospěch, a tak se jistě můžeme těšit, že o něm podá zprávu na svém Blogu. A bude to jistě objektivní zpráva, nééé jako tyhle moje plky!

Zbývá mi ještě pogratulovat Céčku k　 výhře a popřát jim, aby se jim v　soutěži dařilo i nadále!

Autor: PeS

Diskuze k článku