Články

Pavel se letos předvedl v　plné kráse. Na první šachovnici dosáhl památného výsledku, kromě tří výher udržel (černými) několik hráčů 2300+. Pavel dokonale využil své pozice “zdánlivého otloukánka”, nikam se příliš nehnal, hrál svou hru, až na výjimky nebyl postihován tísněmi a výrazně by přispěl k　záchraně DuklyB, tedy pokud by se záchrana podařila. Takto mohu pouze konstatovat, že Pavel jako jediný v　týmu splnil více (přesněji: výrazně více), než se od něho čekalo. Přesto i u něj musím vybrat z　partií tu nejhorší. Porážka s　Honzou Svatošem to být nemůže, protože při ní dostal kapitánský příkaz, že musí hrát nejasnou pozici násilně na výhru – a neměl štěstí. A tak zbývá porážka v　Kobylisech od Formana, který (jako jediný) Pavla “přečetl” v　zahájení. Ale i zde v　mizerné pozici po zahájení Pavel bojoval a pozici bez figury pár tahů napínal.

Martin předvedl svůj slušný standard. Několik rychlých remis. Dvě hezké výhry a tři nepříjemné a bojovné porážky. Jestli bych něco tomuto DuklaBorci letos vyčetl, tak to není malá bojovnost, ale špatná/netaktická/nevalná hra v　dlouhých časových tísních silných soupeřů. Jandovskému i Voříškovi Martin podlehl, možná byly pozice špatné, ale má-li soupeř minutu na dvanáct tahů (nebo tak nějak), pak špatná pozice nemusí být automaticky špatnou pozicí. Martinův průšvih roku: Jednoznačně partie s　Viktorem Jandovským (Pankrác D) – Martin nic netušícího soupeře rychle přesvědčil o tom, že Pircka v　rukách odborníka může být drtivou zbraní, bohužel v　okamžiku, kdy stačilo dát nějaké šachy a bylo by po partii miniaturního typu, tak Martin pozici “vylepšil” tichým tahem, a Jandovského král se vysmekl. V　následné depresi Martin nedokázal v　soupeřově velké tísni a v　nepřehledné pozici už nic vymyslet.

Petr Šiktanc se hodnotí nesnadno. Jeho nekompromisní, zabejčený styl přináší sladké ovoce, ale občas bohužel i kyselé hrozny. Letos bylo cukernatých plodů naštěstí více a Petr může být spokojen. Bohužel forma v　rozhodujících posledních zápasech Petrovi odešla. Petrovi se povedlo několik dramatických výher, pár výher pohodlných, tzv. “pod-kontrolou”, ale také několik nepříjemných porážek, kterou vyzdvihnout na špinavý piedestal? Kačmařík z　Lokomotivy? – spíše ne, Petr obětoval figuru za prudký útok, který se nepovedlo dotáhnout. Markovič z　Vršovic? – určitě ne, Petr musel hrát rovnou pozici (sice bez　kvality, ale s　kompenzací) na kapitánský povel (stav 2%-3%) na výhru. Takže zbývá Kopička (Bohemians C), kdy Petr postaví jemu známé a oblíbené schéma, ale pak už hrál jen soupeř.

Standovi se premiéra v　DukleB vůbec nevydařila. Navíc jeho absence byly častější, než jsem (jako kapitán) doufal. Všechny remízy utržil Standa v　partiích bez boje (pouze s　Loko se dohrálo zahájení). Jakmile se hrálo déle, Standa prohrál – sice po urputných bojích (výjimka: Vršovice, Vráťa Kohout a přehlédnutí kvality), ale nevyhnutelně. Z　lepších pozic, avšak časová tíseň jeho veškerou snahu zadupala do země. Standa v　posledním kole vypil DuklaBéPohárHořkosti do dna za celý tým. Už to vypadalo, že pana Čekala (Pankrác C) ve čtyřvěžovce z　rovné pozice přehraje, že dá zapomenout na svá trápení, že vyhraje a tým zachrání, že se stane zaslouženou hvězdou večera… Bohužel prokletí jakési to nedopustilo. Co z　mazlavého bahna vytáhnout jako bídu nejbědnější? Já hlasuji za partii s　panem Hruškou (Bohemians C), kde od zahájení stál Standa aktivně, pohodlně, perspektivně a spokojeně, jenže pak náhle měl deset minut na dvacet tahů a partii nezvládl.

Katastrofa desetiletí! Ivanovi se povedl pravděpodobně nejhorší výsledek DuklaDružstevníhoBorce v　dějinách. A zrovna Ivanovi, který v　družstvech hrál dlouhá léta solidně, a když se mu jóóóó nedařilo, tak byl mírně pod 50%. A teď tohle! Jsem přesvědčen, že se jedná o krátkodobý výkyv, singularitu na přehledné ploše Ivanovy šachové kariéry. Bohužel Ivanovy body a půlky v　celkovém účtování tak chyběly! Aby toho nebylo málo, tak jsem jeho jedinou výhru s　Vršovicemi vůbec neviděl, takže ho ani nemám za co pochválit. Ivan prohrával neobyčejně rychle a bezbolestně (Soukal, Melich, Matějka, Urbánek), po hrubých chybách (Procházka, Axamit). Která katastrofa byla nejpamátnější? Vyberu prohru s　Jirkou Grohem (Vyšehrad) – už jenom proto, že byla pro mne naprosto nepochopitelná. Ivan se černými dostal z　mírně obtížné pozice do lepší koncovky, navíc má Jirka Groh do kontroly málo času. Ivan lepší koncovku V+LF nejdříve zbytečně zdramatizuje, pak zkazí a když Groh přežije tíseň a diváci se dohadují, jak bude Ivan držet horší věžovku, tak Ivan naprosto ignoruje “nečekaný” bílý manévr – nerušený postup volného pěšce do dámy.

Miloš zůstal mírně za očekáváním. Nezopakoval loňský výborný výkon , v　první části – po sérii bílých kamenů, udržel mírné plus, v　závěru však dostával černé figury a na frak. Obě výhry se vyvedly, ale byly jen dvě. Přitom stačilo si dávat trochu většího majzla a Miloš by nejen měl lepší individuální výsledek, ale mohl být i zachráncem DuklyB. Katastrofa galaktických rozměrů se mu stala v　partii s　Toulcem (Vršovice), kdy přežil strašné bílé tlaky po zahájení, pak pomalu, avšak důsledně vyhrával tak dlouho koncovku, až přehlédl v　naprosto vyhrané pozici mat (svému králi). Zde je tedy výběr nejstrašnější partie jednoduchý.

Petrovým “přínosem” k　sestupu je především počet absencí (plánovány byly původně jen dvě…), výkon na hranici 50% odpovídá tomu, co jsme od Petra očekávali, avšak i on přispěl svoji špetkou k　DuklaBéZmaru. Prohra s　Igorem Němcem (Dukla C) byla divná a zbytečná, Petr si došel na porážku jako hypnotizovaná ovečka. Budiž tato odevzdávka vyhlášena jako Petrův nejhorší počin. Bohužel Petrovy výhry – hezké a se silnými soupeři (Rozkovec) – povětšinou nastávaly v　zápasech, kde už šlo jen o skóre.

Čím jsem přispěl k　sestupu já? Když odhlédneme od kapitánsko-manažerských kiksů, tak se mi – i přes zdánlivě dobrý percentuální výsledek – podařila řada kopanců. Pokažená partie se Sedláčkem (Lokomotiva), která zničila dobře rozehraný zápas je typickou ukázkou “smůly” nejen mé, ale celého družstva. Dobře rozehrané zahájení, soupeř už-už je přehrán, ale ještě se zmítá, pak “se mine” pár drobných možností – některé vedou – jak ukáže fryc – do výhry, a pak už se to jen sype, lavina houstne, v　hlavě kypí zmatek a vztek a soupeř drží celou šachovnici, a pak už je konec. Proč vám to ale popisuju – znáte to jistě také. Partii s　Hašplem (Vyšehrad) odevzdám zcela bez boje, trapně a ani se u toho nezačervenám. A když přehraji v　typové pircce mladého Vitáka (Pankrác D), tak se nechám v　jeho tísni zblbnout a přehlédnu dvoutahový mat. Každá z　těchto proher je strašná, bolestná, důležitá a nezapomenutelná – kterou vybrat? Čtenáři, poraď!

Ještě pár slov o náhradnících. Bohužel se rychle ukázalo, že přepnutí Luboše Přívozníka z　korespondenčního šachu – byť na mezinárodní úrovni – na šach praktický je nesnadný úkol. Honzovi Štachovi se za DukluB z　nějakého tajemného důvodu dlouhodobě nedaří, rychlé remízy mu jdou obstojně, ale když se snaží hrát lepší pozici v　nakloněném zápase na výhru, tak se to někde pokazí. Jirka Světlý je naopak výsledkově nekompromisní, dvě výhry (Holub aj. Lizner) si může bez obav dát za vitrínu, a dvě prohry… vlastně taky. Václav Staněk statečně vzdoroval vršovickému Vávrovi, ale nakonec stejně podlehl. Z　náhradnických proher vybírám kolaps Jirky Světlého s　mladíčkem Petrem (Bohemians B). Taková prohra – z　drtivého útoku typu “mat za dva? Nebo až za tři tahy?” – se povede opravdu málokdy.

Co říci závěrem? Musíme se smířit s　neodvratným faktem, že se “něco” nepovedlo. Že něco skončilo. A pokusit se o nápravu. Nezatrpknout. Zlepšit se. Zbytečně si nic nevyčítat. Hlavně je důležité nic nevyčítat kapitánovi, protože určitě dělal, co se dalo. A co neudělal, to se udělat dalo taky, ale jinak.

Abych nezapomněl… Děkuji všem DuklaBéBorcům za trpělivost, výdrž, obětavost a ochotu. Těším se na další sezónu. Jaká bude? Jedno víme už teď… bude jiná!