Články

Dukla C - Vyšehrad D 5-3

V předminulém kole jsme Vyšehrad E přehráli (bez prohry) docela přesvědčivě 6-2, Vyšehradí Déčko byl ale tvrdší oříšek. Dlouho ty vypadalo, že budeme rádi za těsnou výhru, nebo za 4-4. Naštěstí se před časovou kontrolou projevila možná větší zkušenosti, možná jsme chytili štěstí za pevnější pačesy. Na lichých bílé.

Poměrně rychle remizovaly první dva stoly – o co měl Radim Pospěch pozici pasivnější, o to více ji měl Pavel Pták aktivnější. Takže v součtu půlka od půlky pošla. Na zbytku se hrálo. Honza Framberk se tvářil dlouho sklesle, ale pak měl chvíli kvalitu více, nicméně partie skončila v dámské koncovce, kde měl (možná, nepřepočítával jsem to) sice pěšce méně, ale daleko postupného volného, tuším, že na a5, ale měl odkrytého krále, takže asi zákonitý černý věčný šach.

Petr Melmuk si vytrpěl v partii své, soupeř ho překvapil hezkou obětí figury, která buď nešla přijmout, nebo šla přijmout, ale hned se figura musela vrátit – po zápletkách zůstal Petr bez pěšce, ale s nadějnými vyhlídkami na remis (třeba na věžovku s 2P proti 3P na král křídle) – partie tak i skončila a byla to vydatná pomoc v konečném účtování.

Jirka Světlý to měl celou partii (hned po zahájení koncovka) opticky, fyzicky a možná i mentálně lepší, nakonec zabrousil do jezdcovky s pěšcem více, ale do výhry by nedohlédla ani ta nejrychlejší Rybka… Pěšců byl málo a černý král byl o poznání pracovitější než bílý. Partie (nějak) skončila remízou. V době, kdy se zavíral účet zápasu – jestli se nepletu, tak výsledek této partie zanesl na náš ukazatel skóre 4%.

Dvě partie černými: Jirka Matyska a Dan Kolář byly sice bojovné, ale dlouho – až do časových tísní – nedobře pro nás vypadající. Naštěstí Jirka s Danem nějak překonali nepřízně osudu, nástrahy soupeřů (byly-li nějaké) a úradky boží a zaskórovali. U Jirky vůbec nevím, co se dělo, Dana jsem občas pozoroval, soupeřovy tlaky na KrálKřídle postupně slábly, a když se trpělivý Dan svými figurkami konečně převalil přes pátou řadu, tak už bylo veselo.

Zbývá moje partie (Petr Sýkora), kterou všichni dlouho považovali za vyhranou, nicméně sympatický soupeř se bránil zuby nehty, nedbaje faktu, že je úplně prohraný, furt něco tahal, votravoval a houžvil. Postupně jsem obětoval figuru, pak pěšce, pak věž, a když se dým rozplynul, zůstala mi kvalita navíc. Místo toho, abych soupeře v cca 36.tahu dorazil elementárním tahem, tak jsem vynutil vyhranou koncovku V+S+4P proti V+S+2P. Po časové kontrole se hrálo dál, soupeř né a né se vzdát, navíc mi Matyska asi 16x sdělil, že vedeme 4-2 a že to musím dát za remis. Jenže dejte za remis partii, která je vyhraná a kterou už jste mohli asi tak dvacetkrát jednoduše vyhrát! Ukázalo se, že partie, která je vyhraná, ještě není vyhrána. (Všimněte si, jak je ta čeština důvtipná…) Nakonec mne pozice dovláčela do jednoduše vyhrané koncovky V+S+2P proti V+S, kterou jsem fatálně pod gilotinou zvrtal. Vyšehraďáci se radovali jako o Božím těle. No nic, v předešlých partiích mi soupeři přinesli bod na podnose, teď se posvícení nekonalo…

Touto výhrou jsme si docela polepšili a zbytek sezóny (snad) můžeme odehrát v poklidu.         

Autor: PeS

Diskuze k článku